Výcvik a zkoušky

   Aili je náš vůbec první čtyřnohý mazlíček. S výchovou jsme nikdy neměli žádné zkušenosti, a proto jsme se velmi brzy začali zajímat o cvičák a možnosti výcviku. Aili byla živější, ale rozhodně nebyla nikdy hyperaktivní. I když měla své chvilky ( převážně „rozhryžu vše co uvidím“ ), byla hodná. Ale od začátku šlo vidět, že je svá. Tento povahový rys zdědila po svých karelských předcích a každý chovatel s tím musí u kareláka počítat.

   Na internetu jsme velmi dlouho hledali cvičáky a četli diskuze. Nakonec jsme se rozhodli pro ZKO Svinov domluvili si individuální schůzku. Pokud jsme měli pochybnosti o panu cvičiteli (vzhledem k diskuzím na netu ) v momentě se rozplynuly. Aili doslova skákala, jak on pískal. Poslouchala ho a přitom ještě neznala jediný povel. Opravdu jsme si mysleli, že nám to roztomilé štěně někdo vyměnil. A tak jsme začali chodit na cvičák.

Výcvik Aili

   Nejprve jsme nastoupili do „školky“. Takhle jsme pojmenovali skupinu, do které jsme chodili. Skupinu štěňat. Učili jsme se základní povely a zároveň jsme Aili asociovali. Aili byla evidentně spokojená. A nejen kvůli dalším psům, cvičení ji začalo bavit. Doma či v lese si doslova říkala o povely. Poctivě jsme cvičili, až jsme se posunuli do „školy – nižší stupeň“. Takto jsme pojmenovali pokročilejší psy, velmi často „puberťáky“. Výcvik se v tomto stádiu velmi zintenzívnil. Už se nejednalo jen o základní povely. Cvičilo se často ve skupině, ve dvojicích a úmyslně se psům ztěžovaly podmínky. Objevily se také první konflikty. Rivalita mezi psy či fenami. Aili je naštěstí bezkonfliktní typ a nenechala se nikým rozhodit. Občas na nás sice zkoušela ztrátu paměti, ale celkově byla velmi šikovná. Cvičení ji opravdu bavilo. Aby ne když za dobře odvedenou práci dostávala dobroty ☺.Pokrok šel opravdu vidět a my se začali připravovat na zkoušky poslušnosti – ZOP.

   Pořád jsme byly ve škole, ale opustili jsme „nižší stupeň“ a přešli na „vyšší“. Rozdíl byl znát hned v první hodině. Šlo vidět, že psi už mají základní výcvik a opravdu poslouchají. I atmosféra mezi páníčky se změnila. Všichni najednou byli soustředění , atmosféra zkoušek visela ve vzduchu. Povely nám už přišly náročné a kolikrát i zbytečné. Ale Aili krom aportování a štěkání na povel ( což se naučila později ), vše hravě zvládla. Simulace zkoušek nás ujistila, že Aili je připravená. I přesto, že jsme se na ni mohli spolehnout, nervozita z blížícího se „dne D“ se přeci jen dostavila. Důvod byl prostý. Aili začala hárat. A hárající fena = nevyzpytatelná fena.

   Naštěstí u zkoušek nejsou stejná pravidla jako u výstav a my se tak mohli s háravkou zúčastnit. Ale až na konci, aby nerozptylovala ostatní psy. S odstupem času se vzpomínce na ten den smějeme, ale tehdy nám do smíchu nebylo. Nejprve jsme cvičili a až pak jsme šli na odložení. Cvičení bez vodítka bylo na plný počet a opravdu bezchybné, na vodítku byla rovněž ukázková. I obávané odvolání zvládla na výbornou. Ale pak přišlo na řadu odložení. Aili, která dokázala 10 minut ležet na místě a čekat, v ten osudný den se po 10.vteřinách rozhodla, že je čas si hrát a rozběhla se za jiným psem. To znamenalo naší první nulu a na řadu přišlo cvičení ve skupině. Opět povely na výbornou a druhé odložení znamenalo opět nula bodů. Přenesení psa či chůze po nerovném terénu nám nedělala potíže. I přes to jsme s napětím očekávali verdikt. Naštěstí nám to bodově vyšlo a zkoušku jsme úspěšně složili.

   Od cvičáku uběhl již rok a Aili se dokonce naučila i pár nových povelů. Ale převážně opakujeme základní povely, které využijeme v běžném životě. Na další cvičák či zkoušky se nechystáme